Vedle malby obrazů a psaní surrealistických románů se Zdeněk Lorenz rovněž angažoval v oblasti filmu. Krátce po revoluci se ve spolupráci s režisérem Pavlem Bártou rozhodl natočit krátkometrážní psychologický film, který se osobitými filmovými prostředky pokouší o analýzu osobnosti Franze Kafky v konfrontaci s pocity dnešního člověka. Kromě originální dobové reflexe Kavkova Procesu vyniká depresivně laděný snímek také tajuplnými záběry Prahy na počátku devadesátých let. V sekci Filmař nyní naleznete jak kompletní 15-ti minutový originál, tak i odkaz na jeho 54-minutovou adaptaci, vydanou Českou Televizí v 90. letech.               image

Vážení a drazí, jak jste si možná všimli, stránky momentálně procházejí (a nadále budou procházet) zásadními změnami. Kromě domény, která se konečně přestěhovala zpátky do rodných Čech, se bude měnit i umělecký dojem s důrazem na váš zážitek a pohodlí v tomto miniaturním online muzeu, a zároveň budou postupně přibývat další umělecká díla a relikvie. Posledním přírůstkem je autorský Comix OZW, ilustrující temné počátky českého undergroundu – naleznete jej v sekci Muzikant. V rubrice Spisovatel pak rovněž přibyl surrealistický román Non. Přeji příjemné čtení a zůstaňte ve střehu – již brzy ohásíme dlouho očekávané datum výstavy!

image

“To nejpodivnější, co nás při prvním pohledu na objekt nebo obraz zarazí, je dokonalá vnitřní temnota, ve které leží události bez počátku a konce. Zdánlivě nám nenabízí nic, čeho bychom se mohli zachytit. Zůstáváme, protože nám nálada obrazu připomíná něco, co jsme kdysi zažili a současně dosud nepoznané. Jsou to malé soukromé události, které se stávají a my nevíme, je-li v nich důležité právě to, čeho si nyní všimneme, ani bylo-li v nich vůbec ‘to’ důležité, když se staly. Autor obrazu se zjevně snaží stát stranou módního tónu s přesvědčením, že není možné vytvořit obraz bez obrazotvornosti a fantazie. Abstraktně mohou vypadat skvrny na stěně, o kterých Leonardo hlásal, že je v nich možné číst celé krajiny. Ale obrazy samy o sobě nevytvoří. Chybí jim myšlenka a příběh. Pouhý talent ale nedělá tvůrce a nepřesvědčuje. Tvůrce musí v obraze riskovat sám sebe, volat znamením barvy a tvaru po výkladu světa a samoty, ve které se ocitá naprosto nutně a která je hnízdem, v němž dílo zvolna dozraje.”                                                                                                                 ZLO

“S Odilonem Redonem se mi chce napsat: Mé obrazy jsou snaha odhalit ve vlastní minulosti a podvědomí zdroje inspirace, smysl pro to, co on nazývá zviditelněním snu, onoho neuchopitelného tajemství, které může mít podobu výtvarného díla podněcujícího k přemýšlení, nebo jen pouhého postřehu, utrpení či svrchovaného gesta.”                                                                                                                                                           ZLO